Najdete nás

ZŠ Purkrabka - privat

Voda s Purkrabkou: 14. - 16. června

kemp

Všechno podle plánu. Voda zespodu i z vrchu. Když totiž necháte plán volnější, mají události dostatek prostoru ubírat se přesně podle něj. V pátek, každý podle svého spěchu, jsme se sjeli v kempu u jezu. Někdo dospal předchozí týden. Ten kdo našetřil energii, mohl až do rána probírat světovou i místní situaci u ohně. V sobotu velel program stihnout vlak. Nebylo to těžké, protože díky precizní přípravě se zastávka nacházela jen co by kamenem dohodil. V rámci optimalizace našeho výletu tam byla vytvořena již s letitým předstihem.

Pětiminutovou jízdu vlakem jsme se pak valnou část dne snažili vykompenzovat plavbou zpět do Dolánek. Slabší povahy po návratu, koupeli a jiných bezodkladných činnostech sbalily kufry a redukovaly naše řady. Jiní naopak teprve rozbili tábor.

Po kroupové spršce, kterou jsme přečkali z části pod markýzou nedaleké hospody, z části na jejím zápraží a z další části na sdílených židlích a na zapřenou v rezervovaném salonku, bylo třeba zjistit, zda stany ještě stojí. Déšť navzdory radarům ustal a odměnil nás barevným soumrakem. Aniž bych to čekal, podařilo se nám z toaletního papíru a mokrých klacků rozdělat "největší oheň v kempu“. K němu jako mouchy přilétli i dva hosté. Spíše než mouchy ale připomínali moly. Byli totiž na mol. Aniž by uhořeli, opekli svých 16 buřtů, přiživili oheň zbylou polovinou chleba a ve vší počestnosti zas odlétli do tmy; zanechavše nás vínu a duchaplné konverzaci.

Nedělní dopolední deště stekly po střechách Domu přírody a Dlaskova statku. Všude jsme byli, všechno viděli. A protože kapitán opouští loď jako poslední a protože se to snad dá nějakou cestou přenést i na ředitele a školní výlet, rád bych zde utrousil i plán, jak potěšit pana ředitele. K nějakým narozeninám je třeba pozvat Jiřího Lodeho, který měl v Domě přírody výstavu. On namaluje Purkrabku a ten obraz pak bude viset Martinovi v ředitelně. Takový je plán.

Mirek Roxer

kostel